Jan Karlach
ČÍNA Střípky z jižního Podnebesí
ČÍNA Střípky z jižního Podnebesí
„Je to cestopis? Nebo průvodce? Etnografická črta či svědectví o mizejících čínských tradicích a menšinových národnostech, které pohlcuje nemilosrdný válec takzvaného ekonomického pokroku? Dost možná je to vše najednou...“
Koňským povozem uháním ze severojünnanského okresu Jüan-mou, domova slavného pravěkého člověka Homo erectus yuanmouensis, na břeh řeky Ťin-ša-ťiang. „Hyjé,“ huláká vozka na čtveřici nebohých zvířat a za neustálého pobízení bičem je nutí v parném dni potit krev. Otlučené podkovy co chvíli křísnou o asfaltový podklad, dřevěná drožka celá vrže a řítí se určitě vyšší rychlostí, než ke které je uzpůsobena. Vzápětí nás ovšem předjíždí motorka, na jejímž zadním sedátku, přímo za řidičem, „sedí“ prase. Dokonce to vypadá, jako by se kopýtky drželo rolníka za ramena. „To se mi asi zdá,“ říkám si. Ve vesnici Ťiang-pien prohlížím mapu na zrezlé a oprýskané ceduli. Někdo si mě asi všiml, protože ke mně ihned míří policista, prý ať s ním jdu na stanici. „Připravte si občanku nebo pas,“ zazní výzva. V Rusku se mi totéž stalo za jediný den pětkrát, ale v Číně je to poprvé. „Kamže? Do Kcha-mo?“ ptá se mě náčelník od masívního stolu, po spánku mu v polední výhni stékají krůpěje potu. „Ano, chci jít do Kcha-mo,“ odpovídám bez vytáček. Do vesnice, kde má být stéla popsaná starou ištinou. „To se ale projdete, tohle je nejvzdálenější vesnice v okrese,“ říká policejní šéf. „Vidíte ten hřeben?“ ukazuje na horský masív tyčící se nad městem. „Tak až za ním to je... Za den tam asi nedojdete. Místní tudy jezdí po pěšinách na motorce, vám bych to ale vážně nedoporučoval.“
Učitel Paj zavolal, jak slíbil. Prý všechno dojednal a sejdeme se ve škole. Bylo parno a my začali pociťovat únavu. To jsme ještě netušili, co nás čeká. Po malém občerstvení u místních mávl Paj na projíždějící autobus, řidiči něco řekl v ištině a dal mu pár drobných. Za pět minut jsme vystoupili, u odbočky na nás čekali dva zvláštní chlapíci. Ani jeden neuměl čínsky. „Tudy,“ ukázal jeden z nich na prašnou cestu, která vedla po úbočí hory kamsi do neznáma. Šlapali jsme asi čtyřicet minut. „Už tam budeme?“ ptám se Paje v obavě, že nestihneme zpáteční autobus. „Jojo, hned, hned,“ zněla odpověď. Po další půlhodině jsme byli na místě. Domek vykazoval tradiční prvky nuosuské architektury, totemové symboly jako by podpíraly krovy pravé cedrové střechy... Hned u vchodu nás uvítala čerstvě useknutá hlava berana a jeho čtyři kopýtka. V domku panovalo přítmí a zvláštní nepořádek. Pi-mo chvíli hledal své vybavení, pak nás posadil k ohništi a začal bezmála dvouhodinový výklad. Paj všechno tlumočil do čínštiny s výrazným sečuánským přízvukem. Druhý pi-mo, který toho už asi hodně zažil, vypil, odklonil spoustu duší a démonů tím správným směrem a mezi rozličnými světy protáhl svou vlastní duši, seděl za našimi zády a občas něco zamumlal. Nejprve došlo na jednotlivá náčiní. „Tomuhle říkáme vytu,“ ukázal podivný kus dřeva s různými přívěšky, který si za šňůrku pověsil na záda. Rituální toulec vytu se vyrábí z cedrového dřeva a jeho dva konce představují dva známé principy – mužský a ženský. Jednomu konci se říká „medvědí čenich“. Tělo toulce je omotáno měděným, stříbrným či zlatým drátem, počet omotávek symbolizuje příslušnost k určité kastě – čím je jich více, tím vyšší je kasta. Toulec obsahuje kousky bambusu lovy, které se liší tvarem a opět se dělí na mužské a ženské. Při rituálu slouží pi-movi jako pomůcka při odesílání duší do jím určeného „města duchů“. Na toulci visely ještě dva tesáky divočáka. Slouží k odpuzování zlých duchů, někdy spolu s jeleními zuby.
PROLOG
KUANG-ČOU – MĚSTO JAKO Z TEMNÉHO KOMIKSU
TICHÁ CHVÁLA ČCHAO-ČOU (2)
DRAKEM OBJÍMANÉ TCHU-LOU (2 3 4)
POBŘEŽNÍ ŽIVOT VE SIA-MENU A ČCHÜAN-ČOU
SEVEROZÁPADNÍ KUANG-TUNG (2)
VRACÍM SE ŽÍT DO POLÍ A ZAHRAD (2)
JINÁ ČÍNA NA OSTROVĚ WEJ-ČOU (2)
MIAOVÉ A TUNGOVÉ – VLÁDCI PROVINCIE KUEJ-ČOU (2 3 4 5 6)
KUEJ-JANG – SÍDLO DIVOKÉ PROVINCIE
NENÁPADNÉ KOUZLO ČCHENG-TU (2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15)
JAO-Š'-JEN – NEJBUDDHISTIČTĚJŠÍ MÍSTO V PODNEBESÍ
LANG-ČUNG – VÝSPA SEČUÁNSKÝCH TALENTŮ (2)
SEVERNÍ A ZÁPADNÍ SEČUÁN (2 3 4 5 6 7 8 9 10)
AN-JÜE A C'-ČUNG – KRAJ OPUŠTĚNÝCH SOCH
C'-KUNG – KRAJ ČAJÁRENSKÝCH POVALEČŮ (2 3 4)
LIANG-ŠAN – CHLADNÉ HORY, KTERÉ ZAHŘEJÍ SRDCE DOBRODRUHA
(2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20)
JEZERO LU-KU (2 3 4 5)
VYŘEZÁVANÉ ŠA-SI A KUDRNATÉ SKÁLY Š'-PAO-ŠAN
NU-ŤIANG – ÚDOLÍM ZUŘIVÉ ŘEKY
BARMSKÁ HRANICE (2 3)
RUDÁ ŘEKA (2 3)
KCHUN-MING – MĚSTO VĚČNÉHO JARA?
EPILOG
BIBLIOGRAFIE
Koňským povozem uháním ze severojünnanského okresu Jüan-mou, domova slavného pravěkého člověka Homo erectus yuanmouensis, na břeh řeky Ťin-ša-ťiang. „Hyjé,“ huláká vozka na čtveřici nebohých zvířat a za neustálého pobízení bičem je nutí v parném dni potit krev. Otlučené podkovy co chvíli křísnou o asfaltový podklad, dřevěná drožka celá vrže a řítí se určitě vyšší rychlostí, než ke které je uzpůsobena. Vzápětí nás ovšem předjíždí motorka, na jejímž zadním sedátku, přímo za řidičem, „sedí“ prase. Dokonce to vypadá, jako by se kopýtky drželo rolníka za ramena. „To se mi asi zdá,“ říkám si. Ve vesnici Ťiang-pien prohlížím mapu na zrezlé a oprýskané ceduli. Někdo si mě asi všiml, protože ke mně ihned míří policista, prý ať s ním jdu na stanici. „Připravte si občanku nebo pas,“ zazní výzva. V Rusku se mi totéž stalo za jediný den pětkrát, ale v Číně je to poprvé. „Kamže? Do Kcha-mo?“ ptá se mě náčelník od masívního stolu, po spánku mu v polední výhni stékají krůpěje potu. „Ano, chci jít do Kcha-mo,“ odpovídám bez vytáček. Do vesnice, kde má být stéla popsaná starou ištinou. „To se ale projdete, tohle je nejvzdálenější vesnice v okrese,“ říká policejní šéf. „Vidíte ten hřeben?“ ukazuje na horský masív tyčící se nad městem. „Tak až za ním to je... Za den tam asi nedojdete. Místní tudy jezdí po pěšinách na motorce, vám bych to ale vážně nedoporučoval.“
Učitel Paj zavolal, jak slíbil. Prý všechno dojednal a sejdeme se ve škole. Bylo parno a my začali pociťovat únavu. To jsme ještě netušili, co nás čeká. Po malém občerstvení u místních mávl Paj na projíždějící autobus, řidiči něco řekl v ištině a dal mu pár drobných. Za pět minut jsme vystoupili, u odbočky na nás čekali dva zvláštní chlapíci. Ani jeden neuměl čínsky. „Tudy,“ ukázal jeden z nich na prašnou cestu, která vedla po úbočí hory kamsi do neznáma. Šlapali jsme asi čtyřicet minut. „Už tam budeme?“ ptám se Paje v obavě, že nestihneme zpáteční autobus. „Jojo, hned, hned,“ zněla odpověď. Po další půlhodině jsme byli na místě. Domek vykazoval tradiční prvky nuosuské architektury, totemové symboly jako by podpíraly krovy pravé cedrové střechy... Hned u vchodu nás uvítala čerstvě useknutá hlava berana a jeho čtyři kopýtka. V domku panovalo přítmí a zvláštní nepořádek. Pi-mo chvíli hledal své vybavení, pak nás posadil k ohništi a začal bezmála dvouhodinový výklad. Paj všechno tlumočil do čínštiny s výrazným sečuánským přízvukem. Druhý pi-mo, který toho už asi hodně zažil, vypil, odklonil spoustu duší a démonů tím správným směrem a mezi rozličnými světy protáhl svou vlastní duši, seděl za našimi zády a občas něco zamumlal. Nejprve došlo na jednotlivá náčiní. „Tomuhle říkáme vytu,“ ukázal podivný kus dřeva s různými přívěšky, který si za šňůrku pověsil na záda. Rituální toulec vytu se vyrábí z cedrového dřeva a jeho dva konce představují dva známé principy – mužský a ženský. Jednomu konci se říká „medvědí čenich“. Tělo toulce je omotáno měděným, stříbrným či zlatým drátem, počet omotávek symbolizuje příslušnost k určité kastě – čím je jich více, tím vyšší je kasta. Toulec obsahuje kousky bambusu lovy, které se liší tvarem a opět se dělí na mužské a ženské. Při rituálu slouží pi-movi jako pomůcka při odesílání duší do jím určeného „města duchů“. Na toulci visely ještě dva tesáky divočáka. Slouží k odpuzování zlých duchů, někdy spolu s jeleními zuby.
Obsah knihy
(Odkazy vedou k rozšířenému fotografickému materiálu a dalším informacím na autorově blogu. K zobrazení titulků článků, které se skrývají pod jednotlivými čísly, stačí nad číslem chvíli podržet kurzor.)PROLOG
KUANG-ČOU – MĚSTO JAKO Z TEMNÉHO KOMIKSU
TICHÁ CHVÁLA ČCHAO-ČOU (2)
DRAKEM OBJÍMANÉ TCHU-LOU (2 3 4)
POBŘEŽNÍ ŽIVOT VE SIA-MENU A ČCHÜAN-ČOU
SEVEROZÁPADNÍ KUANG-TUNG (2)
VRACÍM SE ŽÍT DO POLÍ A ZAHRAD (2)
JINÁ ČÍNA NA OSTROVĚ WEJ-ČOU (2)
MIAOVÉ A TUNGOVÉ – VLÁDCI PROVINCIE KUEJ-ČOU (2 3 4 5 6)
KUEJ-JANG – SÍDLO DIVOKÉ PROVINCIE
NENÁPADNÉ KOUZLO ČCHENG-TU (2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15)
JAO-Š'-JEN – NEJBUDDHISTIČTĚJŠÍ MÍSTO V PODNEBESÍ
LANG-ČUNG – VÝSPA SEČUÁNSKÝCH TALENTŮ (2)
SEVERNÍ A ZÁPADNÍ SEČUÁN (2 3 4 5 6 7 8 9 10)
AN-JÜE A C'-ČUNG – KRAJ OPUŠTĚNÝCH SOCH
C'-KUNG – KRAJ ČAJÁRENSKÝCH POVALEČŮ (2 3 4)
LIANG-ŠAN – CHLADNÉ HORY, KTERÉ ZAHŘEJÍ SRDCE DOBRODRUHA
(2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20)
JEZERO LU-KU (2 3 4 5)
VYŘEZÁVANÉ ŠA-SI A KUDRNATÉ SKÁLY Š'-PAO-ŠAN
NU-ŤIANG – ÚDOLÍM ZUŘIVÉ ŘEKY
BARMSKÁ HRANICE (2 3)
RUDÁ ŘEKA (2 3)
KCHUN-MING – MĚSTO VĚČNÉHO JARA?
EPILOG
BIBLIOGRAFIE
© Jan Karlach
Odpovědná redaktorka: Olga Tesařová
Grafická úprava: Dana Martinková
Foto: Jan Karlach, zadní strana obálky Sunim Choi
Ilustrace: Albrecht K. Smuten, Sunim Choi
Technická redakce: Petra Stejskalová
Počet stran: 188
Cena v kamenném obchodě: 276,- Kč
Vydalo nakladatelství Gasset – Allan Gintel
Mlýnská 60/2, 160 00 Praha 6
v edici Bounty, vydání první
Praha, 2012
ISBN: 978-80-87079-18-8
www.gasset.cz
Recenze: František Cinger, Právo 31.7.2012 (sken)
Recenze: František Cinger, Novinky.cz 1.8.2012 (on-line)
Pokud máte o knihu zájem, napište e-mail na jan.karlach@gmail.com, popřípadě využijte internetové obchody distributorů: Gasset, Kosmas a další.
Pokračování, více fotografií a dalších informací z Číny a dalších asijských zemí najdete na osobní stránce autora. Možná by Vás zajímala i jeho bakalářská práce na téma "Obraz barbarů v pramenech čínského starověku".
Počet přístupů: 264229x
Opravy nepřesností v knize
- Kapitola "Chladné hory", nepřesné vyjádření: kněží pi-mo neřeší složité mezilidské spory, ale především působí jako rádci ve složitých životních situacích; ten, který řeši mezilidské spory, se nazývá ndeggu a jeho role byla podstatná především v minulosti;
- Kapitola "Chladné hory", neúplný název: skalní malby se nejmenují Po-šen-wa jen-chua 博什瓦岩画, ale Po-šen-wa-chej jen-chua 博什瓦黑岩画;
- Kapitola "Barmská hranice", město Menghai 孟海 a vesnice Mengma 孟马 jsou uvedeny se špatnými počátečními znaky;